A teď, když jsem
dostatečně zaujal Vaši pozornost, můžete se v klidu začíst do
následujících řádků :-D
Jelikož jsem byl požádán o to,
abych přispěl nějakým svým postřehem na tento velice zdařilý blog, rád jsem se
tohoto nelehkého úkolu zhostil. Přece jen se jedná o blog, který se zabývá
líčením a věcmi s ním souvisejícími a tudíž bude zajímat především dámskou
část publika, jejichž duši se, asi jako každý muž, snažím porozumět již od
svého narození a to s velmi nejistými výsledky. I když, přece jen nějaký
ten muž, ať už zajímající se o líčení nebo šťastně sem zabloudiv při
prohledávání internetu, se zde objevit taktéž může.
Dámám,
které se zde pohybují pravidelně nebo těm, které sem jen občas zaskočí
kouknout, co nového, tedy neunikne, že se zde (pokusím se) každý týden objeví
něco nově nadatlovaného, co jim při schnutí nehtů, namalovaných podle zde
uvedených schémat, nebo rozdělávání různých barviček a patlání na rozličné
části těla, ukrátí dlouhou chvíli. Třeba se i začnou těšit, co to zas napíšu za
volovinu. Navíc podle vzoru antického Řecka má člověk rozvíjet sou stránku
tělesnou, stejně tak ale i duševní a tak to budete mít krásně pohromadě. Ovšem
za kvalitu, kterou Vám zde budu přinášet, rozhodně nemohu ručit a už vůbec ne
něco slibovat :-D
Pánům
tyto řádky mohou zase sloužit, při dlouhém čekání na své květinky, než se
namalují a jako ostrůvek pochopení, protože co si budeme nalhávat, je to potřeba.
Musíme se politovat, jelikož čekat v jedné místnosti s líčící se ženou,
zvlášť když do odchodu z domu zbývají už „jen“ tři hodiny se rovná lovu
medvěda v bederní roušce z lopuchu, ozbrojen jen klacky a kamením. A
proto, že je tento blog naprosto úžasný, inovativní, moderní a inspirativní,
nastává pomalu čas, kdy pánové budou svými partnerkami a vůbec všemi ženami ve
svém okolí nuceni tento blog pravidelně sledovat, aby jim náhodou něco
neuniklo. A proto určitě uvítají, když jim někdo sdělí, že v tom nejsou
sami a že ty pocity, kdy neví, která lahvička je která, poněvadž naprosto
všechny vypadají stejně, jsou docela normální a není třeba se rozrušovat.
No a ti
ostatní, kteří sem najdou cestu a to buď zaujatí krásami líčení, nebo těmito
bláboly nakonec zjistí, že zde naleznou obojí a tudíž není jiná možnost, než, že
se stanou pravidelnými čtenáři a budou se na tyto stránky vracet minimálně
dvakrát do týdne.
Přemýšlel jsem, jakým způsobem a o čem psát. Nakonec jsem se
rozhodl pro to, že tomu nechám volný průběh, protože co se kosmetiky týká,
cokoliv postřehnu nebo v tomto ohledu prožiji s autorkou těchto
stránek a napíši na to sem svůj názor, musí být pro lidi, kteří těmhle věcem
nějak rozumí, ohromná zábava, protože já tomu nerozumím vůbec a spoustu věcí ze
svého pohledu, a nebojím se říci z pohledu mužského pokolení, nechápu a jsem
za to často peskován nebo vysmíván. V neposlední řadě patřím mezi lidi,
kterým se pořád něco smolného děje a tak o témata nouze nebude.
Pomalu
jsem se začal cítit jako velký novinář a tak je čas protentokrát končit se
psaním. Mojí výhodou už od mala je, že pokud něco dělám, okamžitě si začnu sám
pro sebe hrát na obrovského odborníka na danou problematiku. Nevýhodou je, že
už od té samé doby, kdy jsem se na něco poprvé tím odborníkem stal, se okamžitě
událo něco, co mě krutě vrátilo do reality. Ať to bylo pár facek za to, když
hrajíc si na milionáře jsem ze stavebnice vybudoval doutník, který jsem
následně pokuřoval (to znamená, odkusoval jednotlivé její dílky) nebo tehdy,
kdy po vzoru zahraničních kuchařů, ukazujících své umění v televizi, jsem
se stal profesionálním kuchařem. Problém tehdy nastal, když jsem nechal na
pánvi rozpálit olej a na chviličku se odskočil podívat, co dávají
v televizi. Asi po třičtvrtě hodině, když ke mně došla mastná mlha a já
pak se zděšením doběhl do kuchyně, zbyl na pánvi z oleje jen černý přiškvařený flek
a já měl co dělat, abych ho odstranil, než přijdou rodiče z práce. O
větrání hutné mlhy nemluvě. A tak, abych předešel všem nehodám, pro dnešek
raději končím. Nakonec toho mám, jak se tak dívám, napsáno už docela dost a dnešní
člověk se dlouhým textům raději vyhýbá, jen je zahlédne. Zabere moc času, než
by ho přečetl a při stavu únavy a vytíženosti v dnešní době, bych si přece
nemohl dovolit o něj někoho okrádat.
Mějte se tedy krásně, Vy co jste to přečetli až sem a pokud
nejste přespříliš odrazeni, příští týden se opět sejdeme zde.
J.V (PS: Za hrubé chyby,
jakožto i chyby v interpunkci, slovosledu etc., neručím ani náhodou :-P)
