Jak jistě i vy, zhlédl jsem již nějaké to video o líčení,
vyskytující se na rozličných stránkách internetu, dokonce i na konkurenčních
blozích. Mezi záplavou různých rad a typů, které tvoří většinu těchto videí lze
zastihnout i videa, jejichž téma někdo vymyslel (už se možná ani neví kdo) a
jelikož se jednalo o zdařilý nápad, tak toto téma bylo využito nesčetněkrát.
Dokonce to má i svůj specielní název, ale ten vám bohužel nenabídnu, protože ho
nevím. Abych pravdu přiznal úplně, ano, bylo mi to řečeno, dokonce několikrát,
ale jak je vidět, zapomínat umím výborně.
Přesunu
se nyní do konkrétních vod a to k jednomu typu tohoto videa, které mne
prostě nemůže nechat klidným a cítím povinnost na něj reagovat a bránit nevinné
oběti tohoto průmyslu. Jedná se o video, kde blogerka přemluví svého přítele
nebo někoho jiného mužského pokolení ze svého okolí k tomu, aby ji
nalíčil. Samozřejmostí je, že mu zatají, na co se které patláníčko používá a
dokonce mu ani neřekne co je co a protože je to všecko úplně stejné, čert aby
se v tom vyznal. Nic netušící oběť se pak dá, před zraky kamer (některé už
oplývají i rozlišením HD!) do svého díla. Ze začátku ještě doufá, že dokáže
pochopit, která krabička nebo lahvička je na co a tak někde na obalu hledá:
,,na co to sakra může bejt!“ a zvyknut z plechovek barvy hledá i návod na
použití, poměry ředění a návod na první pomoc při zasažení oka. Když už se doba
marného hledání zdá být moc dlouhá i jemu, následuje nepřesvědčivý úsměv do
kamery, který situaci ani trochu nezachrání a návrat k marnému hledání
návodu. Mezitím se pochichtávání přítomné odbornice, stejně tak jako všech co
se na video dívají a trochu dané problematice rozumí, mění v hlasitý
smích. Nakonec se naše oběť vzdá marné snahy, přestane se snažit něco vyčíst a
jde na věc. Otevře první krabičku, co mu přijde do ruky a začne se pomalu
přibližovat (nejčastěji prstem, ti co něco už okoukali štětečkem)
k obličeji odbornice. A tu můžeme vidět, že v jejích očích dosud pomalu
narůstající strach začíná narůstat velmi rychle, až dosáhne vrcholu. To už jí
na chvíli přechází i smích. On to fakt udělá! V té chvíli už se začíná
bavit i oběť, které je nyní všecko jedno a prostě to tam střelí. Když začne
nanášet tuny krémů, prášků a vodiček, v odbornici se náhle probudí ekonomická
stránka věci a začne přepočítávat, že tohle množství by jí vystačilo na půl
roku a že si tuhle drahou serepetičku měla raději předem někde schovat a
neposkytnout ji k dispozici (vůbec přitom neocení, jak jí oběť má ráda a
chce jí, jak se říká, dopřát a nešetřit na ní). Tohle ale přejde, když se oběť
chopí štětců s tím, že nánosy rovnoměrně rozetře. To už se baví úplně
všichni.
A zde naše pokolení musím bránit.
Se štětcem pracují zcela technicky správně a nelze jim nic vytýkat. Natírání
plotů a všeho ostatního, co se běžně natírá, se dělá přesně takhle! A vůbec nikdo to neocení, natož přítomná
odbornice, která zatím prodělává v průměru třetí nebo čtvrtou křeč
způsobenou záchvatovitým smíchem. Co
naplat, že na obličej se to musí nanášet jemně a takovým jakože ťupáním (víte,
co myslim :-D). Ono se to asi také bude nějak přesně jmenovat, ale opět, bohužel,
nemůžu sloužit.
Následuje nanesení stínů
štětečkem (stejným způsobem, který je popsán výše) a pak podruhé tuhne
odbornici krev v žilách a ustává její upřímný smích, jelikož na řadu
přichází oční linky a strach o správné fungování jejího optického aparátu. Když
to nevzdá a neuteče, výsledek je hotov. Přichází očekávaná chvíle. Úchop
zrcátka, které zatím leželo otočeno zobrazovací plochou k zemi, a moment
kdy se na sebe podívá. Výsledky se většinou pohybují v rozmezí: celotýdenní
užívání tvrdých drog+oběť dopravní nehody, což opět vyvolá další
nekontrolovatelný výbuch smíchu. Pak pomalu video končí.
Jelikož jsem tohoto nebyl ušetřen
ani já (naštěstí se zde objevily jen výsledné fotografie, video se mi podařilo
odmítnout) mohu všem, které tohle teprve čeká dát pár užitečných rad. Zaprvé je
třeba mít dostatek času a pozorovat a pozorovat. Co se kam patlá a jaký štětec
je na co a jak se s ním manipuluje. Dále je třeba si uvědomit, se kterou
malůvkou kde skončit a ne protahovat oční stíny až k ušnímu lalůčku (což
jsem také úspěšně provedl). Je totiž potřeba, aby se to alespoň jednomu
z nás povedlo, pak oběti nás ostatních nebudou marné.
J.V
Super članek!
OdpovědětVymazat